Charakteristika Unixu
Z MiS
(Rozdíly mezi verzemi)
Aktuální verze z 8. 1. 2014, 13:39
Obsah |
Modularita
- Unix byl od začátku navržen jako modulární.
- Známé jsou tři doporučení pro programátory Unixu od Douglase McIlroye (jinak například tvůrce roury — pipe):
- Write programs that do one thing and do it well.
- Write programs to work together.
- Write programs that handle text streams, because that is an universal interface.
- Pro Unix je typické použití malých jednoduchých programů, které dělají jednu konkrétní věc a dělají ji dobře (KISS — Keep It Small and Simple).
- Abychom mohli řešit komplexní úlohy, je potřeba možnost propojovat programy a předávat data.
Textové konfigurační soubory
- Jako ideální nástroj pro komunikaci mezi procesy doporučuje Unix použití textových vstupních a výstupních proudů dat.
- Tohoto pravidla se drží i při vytváření konfiguračních souborů, které jsou obvykle textové.
Více viz stránka Konfigurační soubory.
Jednoduché a rychlé jádro
- Principy Unixu byly položeny v 60. a 70. letech 20. století.
- Počítače byly tehdy velké, relativně pomalé (v porovnání s dnešními) a byly sdíleny mnoha uživateli.
- Jádro Unixu tedy bylo navržené tak, aby umožnilo efektivní práci mnoha uživatelů zároveň.
Všechno se chová jako soubor
- V rámci zjednodušení programátorského rozhraní je tendence, aby se co nejvíce věcí chovalo jako soubor.
- Používá virtuální soubory.
- Známé adresáře s virtuálními soubory
- /dev... soubory zastupující diskové jednotky a jiná zařízení
- /proc... soubory, kde jsou uloženy informace jádra.
Viz také: Významné složky GNU/Linuxu, Adresář /proc.
