Ext2: adresáře
Z MiS
Obsah |
Adresáře v ext2
V unixových operačních systémech je zaužíván pojem adresář (directory), operační systém Windows zavádí pojem složka (folder). Oba pojmy ale označují totéž.
- Adresář si můžeme představit jako speciální soubor.
- Adresář se od běžného souboru liší
- v i-nodu v položce „typ souboru“ je informace, že je to adresář.
- v datovém bloku má místo dat:
- názvy souborů (a podadresářů), které se v adresáři nachází.
- pro každý soubor (či podadresář) také číslo i-nodu, kde najdeme informace o daném souboru
Pevné linky (hardlink)
- Všimněte si, že více souborů může mít přiřazeno stejné číslo i-node. Takovým souborům říkáme pevné linky.
- „Pevný link“ je tedy vlastně druhý název pro stejný soubor.
- Zamyslete se
- K čemu je dobré je mít pevné linky?
- Jaká omezení pevné linky mají?
Práce s pevnými linky a dalšími typy souborů viz Ext2: typy souborů.
Práce s i-nody
Příkaz ls -li zobrazí i čísla i-nodů.
Příkaz stat zobrazí informace z i-nodu.
Viz také Nástroje pro práci s diskem.
- Vyzkoušejte
- Jak zjistíte číslo i-nodu daného souboru?
- Zjistěte číslo i-nodu pro svůj domovský adresář.
- Vytvořte složku ~/pokus
- Jaké má číslo i-nodu?
- Zodpovězte na základě předchozích vědomostí a pak ověřte:
Jaká čísla i-nodu mají:
- ~/pokus/.
- ~/pokus/..
- Jaké číslo i-nodu má kořenový adresář na vašem počítači?
Soubory (adresáře) . a ..
Každý adresář obsahuje vždy alespoň dvě položky (podadresáře):
-
.- Funguje odkaz na aktuální adresář.
- (Název je ".", číslo i-nodu odkazuje na vlastní i-node.)
-
..- Funguje jako odkaz na nadřazený (rodičovský) adresář.
- (Název "..", číslo i-nodu nadřazeného adresáře.)
Proto když napíšeme cestu: ../pokus/data.txt, dostaneme se do nadřazeného adresáře a z něj do podadresáře pokus k souboru data.txt.
Kořenový adresář má jako rodičovský adresář sebe sama.
Tedy kořenový adresář poznáme tak, že čísla i-nodů u souborů
. a .. jsou stejná.
