Ext2: adresáře

Z MiS
Přejít na: navigace, hledání


Obsah

Adresáře v ext2

V unixových operačních systémech je zaužíván pojem adresář (directory), operační systém Windows zavádí pojem složka (folder). Oba pojmy ale označují totéž.
Adresář se od běžného souboru liší
  1. i-nodu v položce „typ souboru“ je informace, že je to adresář.
  2. v datovém bloku má místo dat:
    • názvy souborů (a podadresářů), které se v adresáři nachází.
    • pro každý soubor (či podadresář) také číslo i-nodu, kde najdeme informace o daném souboru

Inode-adr.png

Pevné linky (hardlink)

Zamyslete se
  • K čemu je dobré je mít pevné linky?
  • Jaká omezení pevné linky mají?

Práce s pevnými linky a dalšími typy souborů viz Ext2: typy souborů.

Práce s i-nody

Příkaz ls -li zobrazí i čísla i-nodů. Příkaz stat zobrazí informace z i-nodu.

Viz také Nástroje pro práci s diskem.

Vyzkoušejte
  1. Jak zjistíte číslo i-nodu daného souboru?
  2. Zjistěte číslo i-nodu pro svůj domovský adresář.
  3. Vytvořte složku ~/pokus
    • Jaké má číslo i-nodu?
    • Zodpovězte na základě předchozích vědomostí a pak ověřte:

Jaká čísla i-nodu mají:

    • ~/pokus/.
    • ~/pokus/..
  1. Jaké číslo i-nodu má kořenový adresář na vašem počítači?

Soubory (adresáře) . a ..

Každý adresář obsahuje vždy alespoň dvě položky (podadresáře):

Proto když napíšeme cestu: ../pokus/data.txt, dostaneme se do nadřazeného adresáře a z něj do podadresáře pokus k souboru data.txt.

Kořenový adresář má jako rodičovský adresář sebe sama.

Tedy kořenový adresář poznáme tak, že čísla i-nodů u souborů . a .. jsou stejná.


Související stránky

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Výuka
Navigace
Nástroje