Stažení webové stránky

Obsah 1 Stažení webové stránky — jako protokoly se zapojují a co je třeba 2 Předpoklady 2.1 1. Počítač PC1 musí znát svoji IP adresu a síťovou masku 2.2 2. Počítač PC1 musí znát adresu DNS serveru 3 Postup komunikace 3.1 3. PC1 zjistí IP adresu serveru Server B 3.2 4. Stažení hlavního HTML souboru webové stránky 3.3 5. Stažení dalších součástí webové stránky 4 Související stránky

Stažení webové stránky — jako protokoly se zapojují a co je třeba

• Předpokládáme, že uživatel počítače PC 1 chce stáhnout webovou stránku ze serveru Server B.
• Pro uživatele je to zcela banální krok.
• Ve skutečnosti počítač musí absolvovat poměrně složitý postup, do kterého se zapojuje mnoho síťových protokolů.
• Zde popíšeme, co se musí stát, abychom webovou stránku mohli přenést.

Předpoklady

1. Počítač PC1 musí znát svoji IP adresu a síťovou masku

• Jak počítač získá IP adresu a masku?
  1. Uživatel ji zadá ručně v nastavení sítě

     Například ve Windows: Ovládací panely\Síť a internet\Centrum síťových připojení a sdílení → Změnit nastavení adaptéru → Změnit nastavení adaptéru → Vlastnosti.

  2. Uživatel v nastavení sítě zvolí, že se adresa získá při startu počítače pomocí protokolu DHCP (z DHCP serveru)

     V síti — v domácích sítích funguje obvykle jako DHCP server váš domácí router/switch.

2. Počítač PC1 musí znát adresu DNS serveru

• Pokud by uživatel do prohlížeče zadal přímo IP adresu cílového serveru, stačila by IP adresa a maska.
• Uživatelé ale obvykle chtějí používat doménová jména serverů místo IP adres, takže je třeba najít k doménovému jménu správnou IP adresu.

  Například uživatel chce psát www.seznam.cz, nikoli 77.75.75.172 — lépe se to pamatuje ;)

  Navíc by dnes zápis IP adresy zlobil, protože by název serveru (IP adresa) neodpovídala názvu domény v certifikátu pro šifrování stránky.

• Způsob získání adresy DNS serveru se opět nastaví v nastavení sítě. Možnosti jsou:
  • zjistí se pomocí protokolu DHCP při startu počítače,
  • správce počítače ji zadá ručně.

Postup komunikace

3. PC1 zjistí IP adresu serveru Server B

• Použije protokol DNS, dotaz pošle k DNS serveru.
• Proběhne celá samostatná komunikace (zapojuje se aplikační protokol DNS, protokoly UDP nebo TCP na transportní vrstvě, protokol IP na síťové a protokoly vrstvy síťového rozhraní (například Ethernet pro metalické sítě).

Aby nebylo při každém požadavku potřeba pokaždé znovu oslovovat DNS server

• Odpověď se krátkou dobu podrží v tzv. DNS cache (vyrovnávací paměti) — pokud zde cílová adresa je, není třeba se znovu ptát.
• Správce může nastavit některé adresy do konfiguračního souboru hosts.conf.

4. Stažení hlavního HTML souboru webové stránky

• PC1 naváže komunikaci s PC2 pomocí transportního protokolu TCP (pro přenos jednotlivých datagramů se použije síťový protokol IP, ten na linkové vrstvě využije protokoly linkové vrstvy (například Ethernet pro metalické sítě).
• Po takto navázaném spojení se odešle požadavek protokolu HTTP (aplikační vrstva) a jako odpověď počítač obdrží hlavní soubor HTML.

5. Stažení dalších součástí webové stránky

• Dnešní webové stránky ale obvykle obsahují obrázky, pomocné soubory
  • soubor s popisem CSS stylů,
  • obrázky ve stránce,
  • soubory se skripty v JavaScriptu či jinými,
  • vložené videa a zvuky.
• Pomocí protokolu HTTP tedy PC 1 postupně stáhne další součásti webové stránky:
• Pro každý soubor se naváže nová komunikace — TCP, IP, Ethernet,... (HTTP verze 1.1 umožňuje využít jedno spojení).

Související stránky

• Úkoly vrstev ISO/OSI — podrobnější popis komunikace, rozdělený podle vrstev ISO/OSI.
• Předávání dat — předávání dat mezi linkovou a síťovou vrstvou: ARP, MAC adresy, hledání cesty.