Ext2: adresáře
Z MiS
Adresáře v ext2
V unixových operačních systémech je zaužíván pojem adresář (directory), operační systém Windows zavádí pojem složka (folder). Oba pojmy ale označují totéž.
- Adresář si můžeme představit jako speciální soubor.
- Od běžného souboru se liší příznakem v i-nodu.
- Adresář obsahuje
- názvy souborů (těch, které se v adresáři nachází)
- číslo i-nodu souboru u každého souboru
- Soubory
.
a </code>..</code>
Každý adresář obsahuje vždy položky:
-
.
- Odkaz na tento adresář.
- (Název ".", číslo i-nodu odkazuje na vlastní i-node.)
-
..
- Odkaz na nadřazený adresář.
- (Název "..", číslo i-nodu nadřazeného adresáře.)
Kořenový adresář má jako rodičovský adresář sebe sama.
Tedy kořenový adresář poznáme tak, že čísla i-nodů u souborů
.
a ..
jsou stejná.Pevné linky (hardlink)
- Všimněte si, že jeden i-node může být přiřazen více souborům.
- „Pevný link“ je pak vlastně druhý název pro stejný soubor.
- Zamyslete se
- K čemu je dobré je mít pevné linky?
- Jaká omezení pevné linky mají?
Práce s pevnými linky a dalšími typy souborů viz Ext2: typy souborů.
Práce s i-nody
Příkaz ls -li
zobrazí i čísla i-nodů.
- Vyzkoušejte
- Jak zjistíte číslo i-nodu daného souboru?
- Zjistěte číslo i-nodu pro svůj domovský adresář.
- Vytvořte složku ~/pokus
- Jaké má číslo i-nodu?
- Zodpovězte na základě předchozích vědomostí a pak ověřte:
Jaká čísla i-nodu mají:
- ~/pokus/.
- ~/pokus/..
- Jaké číslo i-nodu má kořenový adresář na vašem počítači?