Zavádění operačního systému

Následující text je orientační a jeho cílem je vysvětlit princip zavádění OS. 
Pro detailnější studium použijte podrobnější zdroje informací.

Obsah 1 1. Inicializační kód: BIOS/UEFI 1.1 1.1 Kontrola HW 1.2 1.2 Hledání zařízení se zavaděčem vlastního OS 2 2. BIOS načte a spustí zavaděč vlastního OS 2.1 2.1 Načtení kódu z Master Boot Record nebo obdobného záznamu 2.2 2.2 a) Nalezení aktivní oblasti a načtení zavaděče OS 2.3 2.2 b) Volba oblasti pro zavádění 3 3. Zavádění vlastního operačního systému 4 Další zdroje

1. Inicializační kód: BIOS/UEFI

• Na základní desce je flash paměť, ze které se zavede úvodní inicializační kód.
• Kód se obvykle označuje „BIOS“, i když přesněji je BIOS označení původního programu z osmdesátých let, který se používal až cca do poloviny prvního desetiletí 21. století a dnes je postupně nahrazován modernějším a modulárním UEFI. V dalším textu budeme používat označení „BIOS“.

1.1 Kontrola HW

• „BIOS“ zkontroluje přítomnost všech důležitých zařízení (klávesnice, grafická karta,..., pokud chybí procesor nebo paměť, pak se samozřejmě ani kód BIOS-u nemá kam a čím zavést).
• Případné zjištěné chyby zobrazí buď na obrazovce, nebo, pokud to není možné (například při chybějící grafické kartě) základní deska pípá (beep codes).

1.2 Hledání zařízení se zavaděčem vlastního OS

• „BIOS“ hledá zařízení, ze kterého lze nastartovat operační systém.
• Postupně zkouší dostupná zařízení (bootovací zařízení jsou typicky: pevný disk, optická mechanika, USB disk, síťová karta,...). Jakmile najde nějaké, ze kterého lze OS nastartovat, použije ho.
• pořadí, v jakém BIOS zkouší potenciální bootovací zařízení se v nastavení „BIOS“-u dá změnit — pak se zapamatuje i na příště. Také se pro jeden konkrétní start dá pořadí zařízení změnit, například stiskem klávesy F12.

2. BIOS načte a spustí zavaděč vlastního OS

• BIOS našel zařízení, kde je zavaděč OS k dispozici a začne zavádět operační systém.

2.1 Načtení kódu z Master Boot Record nebo obdobného záznamu

(Viz také Rozdělení disku.)

• Na začátku datové oblasti zařízení je obvykle záznam s pevnou strukturou.
• Nejčastěji Master Boot Record (MBR), u disků nad 2 TB je třeba použít GPT, existují i další varianty...).
• Součástí záznamu je krátký kód, který:

2.2 a) Nalezení aktivní oblasti a načtení zavaděče OS

• Nalezne aktivní oblast zvoleném disku.
• Načte do paměti a spustí kód v boot recordu (prvním sektoru) aktivní diskové oblasti.

2.2 b) Volba oblasti pro zavádění

• Pokud je na disku více operačních systémů, bude v MBR kód, který spustí program, který zobrazí uživateli nabídku operačních systémů a nechá uživatele vybrat.
• Například v Linuxu je takovým programem GRUB.
• Podle volby uživatele program zvolí správnou oblast a načte boot record (první sektor) této oblasti.

3. Zavádění vlastního operačního systému

• V boot sektoru zvolené oblasti je kód, který načte a spustí zavaděč operačního systému.
• Zavaděč začne postupně aktivovat jednotlivé součásti operačního systému (správce paměti, správce souborového systému, ovladače dalších zařízení a další součásti operačního systému).
• Detaily se liší podle použitého operačního systému (Linux, Windows,...).

Další zdroje

• BLÁBOLIL, Roman. Zapnutí počítače – zavádění operačního systému. Dostupné z: <http://www.blabik.cz/vyuka/ict/19_Zapnuti_a_vypnuti_pocitace.pdf>