Zavádění operačního systému
Z MiS
(Rozdíly mezi verzemi)
(Vytvoření stránky) |
m (→2.1 Načtení kódu z Master Boot Record nebo obdobného záznamu: Doplněn odkaz na rozdělení disku) |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
=== 2.1 Načtení kódu z Master Boot Record nebo obdobného záznamu === | === 2.1 Načtení kódu z Master Boot Record nebo obdobného záznamu === | ||
| + | (Viz také [[Rozdělení disku#Logické rozdělení: oblasti| Rozdělení disku]].) | ||
* Na začátku datové oblasti zařízení je obvykle záznam s pevnou strukturou. | * Na začátku datové oblasti zařízení je obvykle záznam s pevnou strukturou. | ||
* Nejčastěji Master Boot Record (MBR), u disků nad 2 TB je třeba použít GPT, existují i další varianty...). | * Nejčastěji Master Boot Record (MBR), u disků nad 2 TB je třeba použít GPT, existují i další varianty...). | ||
Verze z 18. 10. 2012, 19:31
Následující text je orientační a jeho cílem je vysvětlit princip zavádění OS. Pro detailnější studium použijte podrobnější zdroje informací.
Obsah |
1. Inicializační kód: BIOS/UEFI
- Na základní desce je flash paměť, ze které se zavede úvodní inicializační kód.
- Kód se obvykle označuje „BIOS“, i když přesněji je BIOS označení původního programu z osmdesátých let, který se používal až cca do poloviny prvního desetiletí 21. století a dnes je postupně nahrazován modernějším a modulárním UEFI. V dalším textu budeme používat označení „BIOS“.
1.1 Kontrola HW
- „BIOS“ zkontroluje přítomnost všech důležitých zařízení (klávesnice, grafická karta,..., pokud chybí procesor nebo paměť, pak se samozřejmě ani kód BIOS-u nemá kam a čím zavést).
- Případné zjištěné chyby zobrazí buď na obrazovce, nebo, pokud to není možné (například při chybějící grafické kartě) základní deska pípá (beep codes).
1.2 Hledání zařízení se zavaděčem vlastního OS
- „BIOS“ hledá zařízení, ze kterého lze nastartovat operační systém.
- Postupně zkouší dostupná zařízení (bootovací zařízení jsou typicky: pevný disk, optická mechanika, USB disk, síťová karta,...). Jakmile najde nějaké, ze kterého lze OS nastartovat, použije ho.
- pořadí, v jakém BIOS zkouší potenciální bootovací zařízení se v nastavení „BIOS“-u dá změnit — pak se zapamatuje i na příště. Také se pro jeden konkrétní start dá pořadí zařízení změnit, například stiskem klávesy F12.
2. BIOS načte a spustí zavaděč vlastního OS
- BIOS našel zařízení, kde je zavaděč OS k dispozici a začne zavádět operační systém.
2.1 Načtení kódu z Master Boot Record nebo obdobného záznamu
(Viz také Rozdělení disku.)
- Na začátku datové oblasti zařízení je obvykle záznam s pevnou strukturou.
- Nejčastěji Master Boot Record (MBR), u disků nad 2 TB je třeba použít GPT, existují i další varianty...).
- Součástí záznamu je krátký kód, který:
2.2 a) Nalezení aktivní oblasti a načtení zavaděče OS
- Nalezne aktivní oblast zvoleném disku.
- Načte do paměti a spustí kód v boot recordu (prvním sektoru) aktivní diskové oblasti.
2.2 b) Volba oblasti pro zavádění
- Pokud je na disku více operačních systémů, bude v MBR kód, který spustí program, který zobrazí uživateli nabídku operačních systémů a nechá uživatele vybrat.
- Například v Linuxu je takovým programem GRUB.
- Podle volby uživatele program zvolí správnou oblast a načte boot record (první sektor) této oblasti.
3. Zavádění vlastního operačního systému
- V boot sektoru zvolené oblasti je kód, který načte a spustí zavaděč operačního systému.
- Zavaděč začne postupně aktivovat jednotlivé součásti operačního systému (správce paměti, správce souborového systému, ovladače dalších zařízení a další součásti operačního systému).
- Detaily se liší podle použitého operačního systému (Linux, Windows,...).
Další zdroje
- BLÁBOLIL, Roman. Zapnutí počítače – zavádění operačního systému. Dostupné z: <http://www.blabik.cz/vyuka/ict/19_Zapnuti_a_vypnuti_pocitace.pdf>
