Směrování
Z MiS
(Rozdíly mezi verzemi)
(Vytvoření stránky) |
m (→Co je směrování: Doplnění chybějící závorky) |
||
Řádka 4: | Řádka 4: | ||
* Anglický termín ''routing''. | * Anglický termín ''routing''. | ||
* Pokud chce zařízení odeslat datagram v Internetu, musí zjistit, zda cílová IP adresa patří do stejné sítě: | * Pokud chce zařízení odeslat datagram v Internetu, musí zjistit, zda cílová IP adresa patří do stejné sítě: | ||
− | ** Je cíl ve stejné síti? Sláva — stačí využít služeb linkové vrstvy (nejprve je třeba zjistit pomocí ARP MAC adresu cíle viz [[Předávání dat]]. | + | ** Je cíl ve stejné síti? Sláva — stačí využít služeb linkové vrstvy (nejprve je třeba zjistit pomocí ARP MAC adresu cíle viz [[Předávání dat]]). |
** Ale co když není? Pak přichází ke slovu směrování — hledání cesty k cíli. | ** Ale co když není? Pak přichází ke slovu směrování — hledání cesty k cíli. | ||
− | |||
− | |||
== Co je smyslem směrování? == | == Co je smyslem směrování? == |
Verze z 1. 4. 2020, 09:10
Obsah |
Co je směrování
- Anglický termín routing.
- Pokud chce zařízení odeslat datagram v Internetu, musí zjistit, zda cílová IP adresa patří do stejné sítě:
- Je cíl ve stejné síti? Sláva — stačí využít služeb linkové vrstvy (nejprve je třeba zjistit pomocí ARP MAC adresu cíle viz Předávání dat).
- Ale co když není? Pak přichází ke slovu směrování — hledání cesty k cíli.
Co je smyslem směrování?
- Potřebujeme najít nějaké zařízení (next-hop), které je v naší síti, a které zároveň umí datagram posunout k cíli.
- (Takové další zařízení bude tedy evidentně router — umí hledat cestu v síti.)
Proč next-hop musí být v naší síti? Protože v konečném důsledku máme pro předání datagramu uk dispozici stejně jen linkovou vrstvu a ta umí předávat data jen sousedním zařízením. Když je cíl mimo naši síť, nemůžeme mu data předat přímo. Datagram musíme poslat postupně přes několik směrovačů, které spolu vždy sousedí.
Směrovací tabulka
- Ke směrování slouží směrovací tabulka.
- Můžeme si ji představit jako tabulku ve tvaru:
Cílová síť | Next-hop |
---|---|
adresa sítě 1 | IP adresa next-hop 1 nebo rozhraní, na které datagram poslat |
adresa sítě 2 | IP adresa next-hop 2 nebo rozhraní, na které datagram poslat |
adresa sítě 3 | IP adresa next-hop 3 nebo rozhraní, na které datagram poslat |
... | ... |
Všechny jiné adresy | default-gateway |
- Pokud se rozhodujeme, kam poslat datagram
- začneme od prvního řádku ve směrovací tabulce
- pokud cílová IP adresa patří do adresy sítě 1, pak pošleme datagram na IP adresu next-hop 1 a končíme.
- pokud cílová adresa nepatří do adresy sítě 1, jdeme na další řádek tabulky a postup opakujeme.
- Koncová zařízení (počítače)
- Často mají směrovací tabulku jen s jedním řádkem — default-gateway.
- Routery (směrovače)
- U routerů naopak často není uvedena default-gateway.
- Uvedena ale být může. Například u routeru ve firemní síti, kde stejně všechna data určená mimo firmu jdou jednou cestou k poskytovateli připojení a teprve tam se dále směrují.
Default-gateway (výchozí brána)
- Poslední řádek směrovací tabulky může být default-gateway, tedy zařízení, kterému předáme datagram, pokud se nepodařilo nalézt next-hop na žádném z předchozích řádků.
- Pokud ve směrovací adrese řádek s default-gateway na konci není a nenalezneme směr na žádném z předchozích řádků, datagram se zahodí (není kam ho poslat).
Jak vytvořit směrovací tabulku?
- Postup při odesílání datagramu je tedy jasný. Jak ale získáme směrovací tabulku?
- V principu máme dvě možnosti:
- Zadat směrovací tabulku ručně (statické směrování).
- Nebo nechat router, aby si směrovací tabulku vytvořil sám pomocí některého směrovacího protokolu (dynamické směrování).
- K tomuto tématu více na stránce Směrovací protokoly.
Související stránky
- Předávání dat
- Směrovací protokoly
- Protokol RIP — příklad směrovacího protokolu.