Stažení webové stránky
Z MiS
(Rozdíly mezi verzemi)
m (Stránka Komunikace v Internetu přemístěna na stránku Stažení webové stránky: Tento text je zejména pro začátečníky. Úkoly vrstev jsou již pro pokročilejší.) |
m (Do části "Stažení souboru" doplňuji odkaz na Předávání dat.) |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 1 uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
[[Category:VSE]][[Category:Informatika]][[Category:Sítě]][[Category:Stránky s obrázky]] | [[Category:VSE]][[Category:Informatika]][[Category:Sítě]][[Category:Stránky s obrázky]] | ||
+ | |||
+ | == Stažení webové stránky — jako protokoly se zapojují a co je třeba == | ||
+ | * Předpokládáme, že uživatel počítače ''PC 1'' chce stáhnout webovou stránku ze serveru ''Server B''. | ||
+ | * Pro uživatele je to zcela banální krok. | ||
+ | * Ve skutečnosti počítač musí absolvovat poměrně složitý postup, do kterého se zapojuje mnoho síťových protokolů. | ||
+ | * Zde popíšeme, co se musí stát, abychom webovou stránku mohli přenést. | ||
+ | |||
+ | <div class="Poznamka">Obdobný postup musí proběhnout vždy, když chtějí dva počítače komunikovat v internetu.</div> | ||
[[Soubor:Komunikace_v_Internetu.png]] | [[Soubor:Komunikace_v_Internetu.png]] | ||
− | + | ||
− | == | + | == Předpoklady == |
− | * | + | |
− | * | + | === 1. Počítač PC1 musí znát svoji IP adresu a síťovou masku === |
− | * IP | + | * Jak počítač získá IP adresu a masku? |
− | ** | + | *# Uživatel ji zadá ručně v nastavení sítě |
− | ** ručně | + | *#: Například ve Windows: ''Ovládací panely\Síť a internet\Centrum síťových připojení a sdílení'' → ''Změnit nastavení adaptéru'' → ''Změnit nastavení adaptéru'' → ''Vlastnosti''. |
− | * Aby nebylo potřeba pokaždé znovu oslovovat DNS server | + | *# Uživatel v nastavení sítě zvolí, že se adresa získá při startu počítače pomocí protokolu DHCP (z DHCP serveru) |
− | * | + | *#: V síti — v domácích sítích funguje obvykle jako DHCP server váš domácí router/switch. |
− | * | + | |
− | == | + | === 2. Počítač PC1 musí znát adresu DNS serveru === |
− | + | * Pokud by uživatel do prohlížeče zadal přímo IP adresu cílového serveru, stačila by IP adresa a maska. | |
− | * | + | * Uživatelé ale obvykle chtějí používat doménová jména serverů místo IP adres, takže je třeba najít k doménovému jménu správnou IP adresu. |
− | * | + | *: Například uživatel chce psát <code>www.seznam.cz</code>, nikoli <code>77.75.75.172</code> — lépe se to pamatuje ;) |
− | * | + | *: Navíc by dnes zápis IP adresy zlobil, protože by název serveru (IP adresa) neodpovídala názvu domény v certifikátu pro šifrování stránky. |
− | + | * Způsob získání adresy DNS serveru se opět nastaví v nastavení sítě. Možnosti jsou: | |
− | + | ** zjistí se pomocí protokolu DHCP při startu počítače, | |
− | + | ** správce počítače ji zadá ručně. | |
− | == | + | |
− | * | + | |
− | * | + | == Postup komunikace == |
− | ** | + | |
− | ** | + | === 3. PC1 zjistí IP adresu serveru ''Server B'' === |
− | + | * Použije protokol DNS, dotaz pošle k DNS serveru. | |
− | * | + | * Proběhne celá samostatná komunikace (zapojuje se aplikační protokol DNS, protokoly UDP nebo TCP na transportní vrstvě, protokol IP na síťové a protokoly vrstvy síťového rozhraní (například Ethernet pro metalické sítě). |
− | * | + | |
− | + | ; Aby nebylo při každém požadavku potřeba pokaždé znovu oslovovat DNS server | |
− | + | * Odpověď se krátkou dobu podrží v tzv. DNS cache (vyrovnávací paměti) — pokud zde cílová adresa je, není třeba se znovu ptát. | |
− | + | * Správce může nastavit některé adresy do konfiguračního souboru <tt>hosts.conf</tt>. | |
+ | |||
+ | === 4. Stažení hlavního HTML souboru webové stránky === | ||
+ | * PC1 naváže komunikaci s PC2 pomocí transportního protokolu TCP (pro přenos jednotlivých datagramů se použije síťový protokol IP, ten na linkové vrstvě využije protokoly linkové vrstvy (například Ethernet pro metalické sítě). | ||
+ | * K předávání datagramu je postupně potřeba měnit hlavičku linkové vrstvy viz: [[Předávání dat]]. | ||
+ | * Po takto navázaném spojení se odešle požadavek protokolu HTTP (aplikační vrstva) a jako odpověď počítač obdrží hlavní soubor HTML. | ||
+ | |||
+ | === 5. Stažení dalších součástí webové stránky === | ||
+ | * Dnešní webové stránky ale obvykle obsahují obrázky, pomocné soubory | ||
+ | ** soubor s popisem CSS stylů, | ||
+ | ** obrázky ve stránce, | ||
+ | ** soubory se skripty v JavaScriptu či jinými, | ||
+ | ** vložené videa a zvuky. | ||
+ | * Pomocí protokolu HTTP tedy ''PC 1'' postupně stáhne další součásti webové stránky: | ||
+ | * Pro každý soubor se naváže nová komunikace — TCP, IP, Ethernet,... (HTTP verze 1.1 umožňuje využít jedno spojení). | ||
+ | |||
== Související stránky == | == Související stránky == | ||
− | * [[ | + | * [[Úkoly vrstev ISO/OSI]] — podrobnější popis komunikace, rozdělený podle vrstev ISO/OSI. |
− | * [[ | + | * [[Předávání dat]] — předávání dat mezi linkovou a síťovou vrstvou: ARP, MAC adresy, hledání cesty. |
Aktuální verze z 13. 3. 2024, 10:01
Obsah |
Stažení webové stránky — jako protokoly se zapojují a co je třeba
- Předpokládáme, že uživatel počítače PC 1 chce stáhnout webovou stránku ze serveru Server B.
- Pro uživatele je to zcela banální krok.
- Ve skutečnosti počítač musí absolvovat poměrně složitý postup, do kterého se zapojuje mnoho síťových protokolů.
- Zde popíšeme, co se musí stát, abychom webovou stránku mohli přenést.
Obdobný postup musí proběhnout vždy, když chtějí dva počítače komunikovat v internetu.
Předpoklady
1. Počítač PC1 musí znát svoji IP adresu a síťovou masku
- Jak počítač získá IP adresu a masku?
- Uživatel ji zadá ručně v nastavení sítě
- Například ve Windows: Ovládací panely\Síť a internet\Centrum síťových připojení a sdílení → Změnit nastavení adaptéru → Změnit nastavení adaptéru → Vlastnosti.
- Uživatel v nastavení sítě zvolí, že se adresa získá při startu počítače pomocí protokolu DHCP (z DHCP serveru)
- V síti — v domácích sítích funguje obvykle jako DHCP server váš domácí router/switch.
- Uživatel ji zadá ručně v nastavení sítě
2. Počítač PC1 musí znát adresu DNS serveru
- Pokud by uživatel do prohlížeče zadal přímo IP adresu cílového serveru, stačila by IP adresa a maska.
- Uživatelé ale obvykle chtějí používat doménová jména serverů místo IP adres, takže je třeba najít k doménovému jménu správnou IP adresu.
- Například uživatel chce psát
www.seznam.cz
, nikoli77.75.75.172
— lépe se to pamatuje ;) - Navíc by dnes zápis IP adresy zlobil, protože by název serveru (IP adresa) neodpovídala názvu domény v certifikátu pro šifrování stránky.
- Například uživatel chce psát
- Způsob získání adresy DNS serveru se opět nastaví v nastavení sítě. Možnosti jsou:
- zjistí se pomocí protokolu DHCP při startu počítače,
- správce počítače ji zadá ručně.
Postup komunikace
3. PC1 zjistí IP adresu serveru Server B
- Použije protokol DNS, dotaz pošle k DNS serveru.
- Proběhne celá samostatná komunikace (zapojuje se aplikační protokol DNS, protokoly UDP nebo TCP na transportní vrstvě, protokol IP na síťové a protokoly vrstvy síťového rozhraní (například Ethernet pro metalické sítě).
- Aby nebylo při každém požadavku potřeba pokaždé znovu oslovovat DNS server
- Odpověď se krátkou dobu podrží v tzv. DNS cache (vyrovnávací paměti) — pokud zde cílová adresa je, není třeba se znovu ptát.
- Správce může nastavit některé adresy do konfiguračního souboru hosts.conf.
4. Stažení hlavního HTML souboru webové stránky
- PC1 naváže komunikaci s PC2 pomocí transportního protokolu TCP (pro přenos jednotlivých datagramů se použije síťový protokol IP, ten na linkové vrstvě využije protokoly linkové vrstvy (například Ethernet pro metalické sítě).
- K předávání datagramu je postupně potřeba měnit hlavičku linkové vrstvy viz: Předávání dat.
- Po takto navázaném spojení se odešle požadavek protokolu HTTP (aplikační vrstva) a jako odpověď počítač obdrží hlavní soubor HTML.
5. Stažení dalších součástí webové stránky
- Dnešní webové stránky ale obvykle obsahují obrázky, pomocné soubory
- soubor s popisem CSS stylů,
- obrázky ve stránce,
- soubory se skripty v JavaScriptu či jinými,
- vložené videa a zvuky.
- Pomocí protokolu HTTP tedy PC 1 postupně stáhne další součásti webové stránky:
- Pro každý soubor se naváže nová komunikace — TCP, IP, Ethernet,... (HTTP verze 1.1 umožňuje využít jedno spojení).
Související stránky
- Úkoly vrstev ISO/OSI — podrobnější popis komunikace, rozdělený podle vrstev ISO/OSI.
- Předávání dat — předávání dat mezi linkovou a síťovou vrstvou: ARP, MAC adresy, hledání cesty.