Instalace software v GNU/Linuxu

Aktuální verze z 16. 10. 2020, 08:09

Repozitáře a balíčky

Balíčky (package)

• Programy se ve většině distribucí GNU/Linuxu instalují ve formě balíčků. Jsou to předpřipravené archivy s kódem programu (zdrojovým nebo zkompilovaným), vyladěné pro danou distribuci.
• Aplikace obvykle není umístěna celá v jednom balíčku. Je rozdělena do co nejvíce samostatně funkčních celků, které jsou umístěny každý v jednom balíčku. Při instalaci je tak třeba stáhnout všechny balíčky, ale pokud jiná aplikace využívá stejné algoritmy, využije už stažený balíček.

Repozitáře (repository)

• Balíčky stahujeme z repozitářů, což jsou servery, na kterých jsou balíčky dané distribuce umístěny.

Součásti (components)

• Zdroje balíčků bývají rozděleny do více částí. Například pro Debian jsou to:
  • main... hlavní balíčky, jejichž zdroj mají vývojáři k dispozici
  • contrib... zdroje dodává jiný dodavatel
  • non-free... nesvobodné balíčky
• Nemusíme mít povoleny všechny části repozitáře.

Instalace programu z repozitářů distribuce

Správce balíčků

• Instalaci programu provádí aplikace, která se jmenuje správce balíčků (package manager).
• Provádí samotné stažení, ale také kontroluje závislosti mezi balíčky tak, aby se stáhlo vše potřebné.
• Různé distribuce využívají různé správce balíčků.
  • Distribuce založené na Debianu používají správce balíčků apt
  • Starší správci balíčků pro Debian a odvozené distribuce jsou (resp. aptitude a apt-get).
  • Distribuce založené na distribuci Red Hat používají správce balíčků yum.
  • V rámci distribuce Fedora ale už Red Hat zavádí novějšího správce balíčků dnf
  • Naštěstí je uživatelské ovládání správců balíčků obvykle velmi podobné, i když podoba balíčků se liší.

Debian (CLI)

• Standardní správce balíčků se jmenuje apt.
• Ovládání a příkazy jsou stejné jako u starších systémů apt-get a aptitude.

• Pro instalaci balíčků pak používáme:

apt install název_balíku

• Před instalací vždy aktualizujte seznamy balíčků v repozitářích:

apt update

apt install 'openssh-server'

apt install 'apache2' 'mysql-server' 'phpmyadmin'

• Můžeme také uvést konkrétní repozitář (viz například repozitář Backports). V takovém případě musíme mít zvolený repozitář v seznamu repozitářů:

apt -t název_repozitáře install název_balíku

Instalace balíčků pro danou distribuci stažených lokálně

• Některé aplikace nejsou ve standardních repozitářích, ale výrobce vyrábí balíčky pro vaši distribuci (například .deb pro distribuce založené na Debianu či .rpm pro distribuce založené na Red Hatu).
• Pro instalaci takových aplikací stáhneme patřičný balíček z webu výrobce a použijeme aplikaci GDebi pro instalaci (v Debianu).
• Instalace aplikace GDebi

apt install gdebi

• Instalace balíčku staženého do souboru nazev_baliku.deb:

gdebi nazev_baliku.deb

Výhody a nevýhody

• Pokud výrobce dodává balíček přesně pro vaši verzi vaší distribuce, měl by být balíček kompatibilní se zbytekem software (ale zodpovědnost je na tvůrci balíčku, tvůrci distribuce to netestovali).
• Software není sledovaný správcem balíčků vaší distribuce, takže aktualizace (a případnou ztrátu kompatibility s budoucími verzemi si musíte hlídat sami).

Instalace bez balíčků

• I v Linuxu lze samozřejmě instalovat SW zcela bez balíčkovacích systémů.
• Obvyklé jsou dvě varianty:
  • stáhnete archiv .tar.gz, rozbalíte a spustíte instalační skript .sh,
  • stáhnete archiv .tar.gz se zdrojovými soubory a přeložíte jej.
• Vždy postupujete podle návodu výrobce.

Výhody a nevýhody

• Nejste závislí na tom, zda software zařadili tvůrci distribuce do repozitářů.
• Můžete si nainstalovat nejnovější verzi SW bez ohledu na to, která verze je v repozitářích.
• Nemáte nijak garantovánu kompatibilitu s vaší distribucí a sami si sledujete aktualizace.

Backports

• Jedná se o označení pro repozitáře, které zpřístupňují nové verze vybraných programů ve starší verzi distribuce.
• Využívají se obvykle u programů, které se často aktualizují a kde uživatel potřebuje nové verze.
• Příkladem software, který se často instaluje z repozitářů backports jsou:
  • VirtualBox
  • kancelářský balík, například LibreOffice
  • vlc
  • ... a další programy, kde uživatel vyžaduje co nejnovější verzi.

Instalace z repozitáře Backports

• Při instalaci balíčku z jiného než standardního repozitáře je nutné uvést, ze kterého repozitáře chceme balík instalovat (příklad Debian Stretch):

apt -t stretch-backports install virtualbox
apt -t stretch-backports install libreoffice 

Práce se seznamem repozitářů

• Kromě standardních repozitářů distribuce existují další repozitáře, buď tvořené tvůrci distribuce, nebo jinými vývojáři.
• Správce počítače rozhoduje, které repozitáře se budou používat při hledání balíčků.
• V Debianu je seznam repozitářů umístěn v souboru:

/etc/apt/sources.list

• Po každé změně provedeme aktualizaci seznamu balíčků

aptitude update

Můžeme

• přidat další repozitáře (nové řádky),
• nebo povolit instalaci z jiných částí repozitáře (přidejte na řádek s repozitářem novou položku).

deb http://.../debian/ wheezy main

deb http://.../debian/ wheezy main contrib non-free

sudo nano /etc/apt/sources.list

sudo aptitude update

deb http://.../debian/ wheezy-backports main contrib non-free

deb http://ftp.cz.debian.org/debian/ wheezy-backports main contrib non-free

Aktualizace systému

V grafickém prostředí

• Aktualizace jsou nabízeny automaticky prostřednictvím specializované utility.

Příkazový řádek

sudo apt update

• Aktualizuje seznamy balíků v repozitářích.
• Je třeba volat před spuštěním samotné aktualizace systému.

sudo apt upgrade

• Provede samotnou aktualizaci systému.

Případně můžeme vyčistit nepotřebné soubory

sudo apt autoclean

• Smaže balíky, které již nejsou potřeba.

sudo apt purge ~c

• Vyčistí nepotřebné konfigurační soubory smazaných balíků

Další zdroje

Více o repozitářích pro Debian: (→ Debian Wiki).